Začíname priamo citátom z pamätníka Okresného četníckeho veliteľstva v Starej Ľubovni: „1.6.1939 bola zriadená kriminálna ústredňa v Bratislave. Ide o vrcholnú kriminalistickú ustanovizeň složenú z príslušníkov četníctva a štátnej polície, ktorá pomocou ústrednej evidencie a rôznych vlastných technických zariadení z osobitne vycvičených členov, ako i s využitím iných odborných ustanovizní pomáha četníckym staniciam a policajným úradom k potláčaniu zločinnosti.“
Kvôli závažným trestným činom Hlavným dôvodom tohto počinu bol vznik samostatného Slovenska 14. marca 1939. Dovtedy sa takáto ustanovizeň s pôsobnosťou pre celé územie Československa nachádzala v Prahe, kde začala oficiálne existovať v roku 1929 pri tamojšom policajnom riaditeľstve. Do roku 1929 agendu kriminalistiky zastrešovalo Ústredné pátracie oddelenie so sídlom taktiež v Prahe. Už samotné slovo „kriminálka“ asi v každom z nás evokuje kontakt s tými najťažšími alebo najrafinovanejšími zločinmi. Každý normálny človek pociťuje pred ňou minimálne rešpekt a je rád, keď jej prácu pozoruje iba ako nezainteresovaný divák. V časoch prvej republiky bola v našom regióne predĺženou rukou štátnej kriminálnej polície Četnícka pátracia stanica v Levoči. Jej príslušníci boli privolávaní k závažným zločinom, na objasnenie ktorých nestačilo technické, materiálne, ale ani personálne vybavenie bežných četníckych staníc. Špecialisti z Levoče disponovali, okrem iného, aj vycvičeným stopárskym psom. Napr. pri vyšetrovaní vraždy poštového zriadenca na vrchu Vabec 27. júna 1931 stopu vraha našiel a až do Poľska sledoval služobný pes Don (písali sme o tom v ĽN 28. augusta 2018). Zmienka o zriadení kriminálnej ústredne v Bratislave nám vnukla myšlienku zverejniť v tomto príspevku niektoré najťažšie zločiny zaznamenané v pamätníkoch tunajších četníckych staníc chronologicky, teda za sebou tak, ako sa stali. Ide hlavne o vraždy, preto mená hlavných aktérov nebudeme zverejňovať a nahradíme ich iba iniciálami. V pamätníku Okresného četníckeho veliteľstva v Starej Ľubovni sú krátke záznamy o vraždách, ktoré sa stali koncom 20-tych rokov minulého storočia vo Vyšných Ružbachoch, Plavnici, Malom Sulíne a Legnave.
Vraždy v našom regióne
„27.10.1928 zabil v hádce kamenický mistr T.K. ve Vyš. Ružbachách svého nevlastního syna 27 letého L. M., otce 5 nezaopatřených dětí.“Vraždy v našom regióne
„14.4.1929 zavraždil v Plavnici vojín 32 pěšího pluku P.R. z Plavnice svoji milenku Z.Z. Byl odsouzen divizním soudem v Košicích k těžkému žaláři na doživotí.“
„21.11.1929 zabil J.G. v Malém Sulíne 22 letého M.B. z Velkého Sulína. Pachatel byl odsouzen na 4 roky žaláře.“
„28.11.1930 zabil L.B. v Legnavě v hádce sekerou P.M. z Legnavy. Pachatel byl odsouzen na 2 roky žaláře.“
O niečo dlhšie správy dokumentujúce násilnú smrť boli zaznamenané v pamätníku Četníckej stanice v Podolínci. Tieto tragické udalosti sa stali krátko po sebe v druhej polovici 30-tych rokov min. stor. Prvý záznam nebudeme citovať celý, ale vyberieme iba state, ktoré popisujú dôležité detaily tohto kriminálneho prípadu.
„O 6.30 hod. našli bratři F. a V.D. ml. z Podolince č. 103 ve studni na obecním prostranství za jich domkem svého otce 70 letého rolníka V.D. st. utopeného. Na přítomnost otce ve studni byli upozornění tím, že dřevěný kryt studny byl otevřen, retěz s vědrem úplně z rumpálu odvinut a nedaleko studny byla čepice jich otce a lahvička od likéru. Mrtvola V.D. st. byla za přitomnosti četnícke hlídky vytažena ze studny. Měla na krku smyčku z provazu asi prst silného, která byla úplně volná a jeji uzel byl vředu pod bradou. Na slabším konci provazu dlouhém od uzlu smyčky 35 cm byla uvázaná železná kolejnice 12 kg. Těžká a 50 cm dlouhá… Mrtvola V.D. st. měla na obličeji zranění kúže, která jsou protáhnuta ze silnějšího poranění do slabšího směrem vzúru k vlasúm a na pravém boku k páteři bylo rovněž slabé odření velikosti mužské dlaně. Týto zranění byla spúsobená asi při pádu do studny o vyčnívajíci kamenné zdivo studny… Na místo činu dostavila se téhož dne soudni komise od okr. soudu ve Staré Lubovni, okresní četnícky velitel por. výk Bohumír Tuhý a hlídka četnícke pátrací stanice z Levoče. Při pitvě mrtvoly bylo zjištěno, že smrt nastala utopením, čemuž nasvěčovalo množství vody v plícich a žaludku. To nasvěčovalo tomu, že V.D. st.přišel do studny živý. Kromě toho lahev se zbytkem likéru nalezena u studny nasvěčovala tomu, že V.D. st. skočil v sebevražebném úmyslu do studny sám a před tímto činem si dodal kuráže likérem, který byl též v žaludku zjištěn…“ Aj keď to vyzeralo na jasnú samovraždu, predsa len podozrenie padlo na jeho staršieho syna Františka, ktorý po otcovi zdedil dom a nejaké tie polia. Dedičstvo sa malo stať právoplatným až po tom, ako dochová otca. Bolo však všeobecne známe, že vzťah otca a syna nebol ideálny a z dvora sa ozývali časté hádky. František mal ešte dvoch bratov a tri sestry – tie žili mimo Podolínca. Po príchode domov všetky tri svorne obvinili svojho brata z otcovraždy. Navyše sa k nim pridali aj obaja mladší bratia. František bol zatknutý a držaný vo vyšetrovacej väzbe pri okresnom súde v Starej Ľubovni. Ale tu bola preukázaná jeho nevina a František sa mohol vrátiť domov.
Ako z filmu Druhý príbeh budeme citovať celý, pretože táto rodinná dráma by mohla pokojne poslúžiť ako predloha k napísaniu solídneho literárneho diela. Surový otec, ktorý týra svoje okolie, „vychová“ potomstvo na svoj obraz a nakoniec hynie rukou vlastného syna. Ale nepredbiehajme a začítajme sa do dobového záznamu podolínskych četníkov: „19.1.1937 v Podolinci v domku čís. 222, žila rodina dělníka F.L. st., který kromě malého hospodářství měl sedm dětí ve stáři 5 až 26 let. F.L. byl znám jako podloudnik (pašerák) dobytka z Polska a zloděj, který nerad pracoval. Byl velký surovec a násilník, který svou ženu a deti často bil a týral. Se svými sousedy žil vždy v nepřátelství a títo vzhledem k jeho povaze sa ho báli. Své dospělejší děti bral sebou na ruzne polní krádeže a tím je vlastne zaučoval do svého zlodějského řemesla. Proto také jeho dospělejší synové následovali svého otce v jeho životní dráze. Nejstarší syn F.L. ml. byl několik rokú zaměstnán co čeledín na ruzných místech na Moravě. V roce 1936 se oženil se služebnou F.D. z Bilan u Kroměřiže. V témže roce vánoční svátky přijel i se svou manželkou k rodičum do Podolince. Přes vánoční svátky a dokud měl nejaké peníze snášel se syn se svým otcem, ale pozdeji dochádzelo k domácim hádkam medzi ním a otcem, zvlášte když otec bil matku a syn F. je ji zastal. Syn F. byl povahově stejný jako jeho otec a za svého pobytu na Moravě byl několikráte trestán pro krádeže, poškodzení na tele atd. Ako z filmu
Dne 19.1.1937 asi o 9. hod. došlo opět k hádce medzi F.L. st. a jeho synem F. V té době byli doma kromě obou manželka F.L. staršího, jeji 5 letý syn R., 17 letý syn J. a manželka F.L. mladšího. Z povstalé hádky medzi otcem a synem F. nastala rvačka, při které syn uchopil otce oběma rukama za hrdlo a povalil ho na postel ve světnici. Jeho matka a žena za pomoci bratra J. drželi otcovi ruce a nohy. F.L. ml. škrtil jednou rukou otce a druhou rukou ho bil do obličeje, až tento stratil vědomí. Poněváž F.L. st. krvácel z rán na obličeji, stáhl ho syn F. z postele na podlahu, aby nezakrvácel peřiny. Po tom se F.L. st. probral z bezvědomí a uchopil se rukou za železnou příčku postele, ale syn F. mu příčku z rukou vyprostil a vyzval bratra J., aby přinesl provaz a pytel. Potom udelal na provaze smyčku a za pomoci bratra J. navlékl mu ji na krk. F.L. st. při tom ještě zubami zachytil provaz, který mu chtěl syn F. navléci na krk. Ale syn F. provazem trhl a vyprostil jej ze zubu, při čemž otci natrhl horní ret a smyčku pak silně zatáhl na otcově krku. Potom zabalil hlavu otce do pytle a s pomoci bratra J. zanesli mrtvolu přes kuchyň a síň na pudu, kde ho pověsili na trám. Pak ho zakopali v sečkárně na dvoře. Dne 15.2. byla vyrozuměna zdejší stanice telefonicky četníckou stanici v Kroměřiži, že téhož dne oznámila tam manželka F.L. ml., že jeji muž zavraždil svého otce F.L. st. a že ho zakopal v sečkárně na dvoře. Na toto oznámení odešla hlídka zdejší stanice na místo činu a našla tam v sečkárně pod podlahou zahrabanou mrtvolu. Jako spolupachatelé vraždy byli zdejší stanici zatčení: žena zavraždeného K.L. a její 17 letý syn J. a dodáni do vazby krajského soudu v Levoči. F.L. ml. a jeho žena F. boli zatčeni stanici Kroměřiž. Při porotním líčení v Ľevoči dne 23. 4. 1937 byli účastníci vraždy odsouzení takto: F.L. ml. k 15 letum káznice, jeho matka K. k 10 letum káznice, mladistvý syn J. k 5 letum uzamčení a manželka F.L. ml. byla porotou osvobodzená.“ Táto otcovražda bola prevedená veľmi brutálnym spôsobom, ale ako vraví staré príslovie: „Kto čím bojuje, tým aj hynie.“ Možno si pri čítaní četníckeho záznamu poviete, že surovec permanentne týrajúci rodinu a okolie, si ani nič iné nezaslúžil. No právo nemôže brať do rúk každý, ako sa mu zachce. V civilizovaných spoločnostiach majú takúto výsadu iba súdy a nás udivuje s akou rýchlosťou pred vyše 80-timi rokmi uzavreli pomerne zložitý prípad. Dnes by to trvalo nepomerne dlhšie…
Aj smutné príbehy Ale stávali sa aj prípady, kedy matka zabila svoje dieťa tesne po pôrode, aby takto zatajila neveru alebo sa ako slobodná mamička nedostala do hanby. Citujme záznam z pamätníka Okresného žandárskeho veliteľstva v Starej Ľubovni: „16.9.1940 M.Š. z Lesnice zavraždila tesne po pôrode na poli medzi obcou St. Ľubovňa a Gňazda svoje nemanželské dieťa. Mrtvolku zahrabala do hnoja vo dvore R.K. v Gňazda. Ženy z obce Gňazda, kde vtedy pracovala na poľných prácach spozorovali na nej zmenu a vec oznámily žandárstvu. M.Š. bola stopovaním a pitvou mrtvolky usvedčená a zatknutá.“ V Starej Ľubovni podivné udalosti spôsobili smrť manželke tunajšieho školníka. Čo sa stalo? Odpoveď nájdeme opäť v četníckych písomnostiach: „27.8.1941 zomrela za podozrivých okolnosti manželka školníka A.V. zo Starej Ľubovne. Stopovaním žandárstva a pitvou mŕtvoly bolo zistené a dokázané, že smrť zapríčinil jej manžel F.V., ktorý jej pri bitke odrazil slezinu. F.V. bol zatknutý.“
Psovod so svojím služobným psom po 1. auguste 1939. Tu ide s najväčšou pravdepodobnosťou už o príslušníka slovenského žandárstva (1939 – 1945), foto: archív D. Kanderu
Pavol Mišenko
Pokračovanie rubriky nájdete v Ľubovnianskych novinách každý nepárny týždeň a všetky doteraz uverejnené časti na: http://www.staralubovna-historia.estranky.sk/fotoalbum/cetnicke-pamati/